Tomáš Horna o suché přípravě: Je tam progres. V nasazení kluků není problém, říká

Jak zatím probíhá příprava?

Začali jsme 15. května a první měsíc je o tom, abychom nabírali všeobecnou vytrvalost a kondici. Takže teď se hodně běhá a úseky jsou delší. Také se věnujeme odrazové síle a takovým věcem. První měsíc je zaměřený na vytrvalostní věci.

Jaký bude další program?

Trénujeme do 5. července, druhý měsíc půjdeme do rychlosti, dynamiky a síly, takže úseky se budou zkracovat a budeme to tlačit tímhle směrem.

Jaká je frekvence tréninků?

Trénujeme jednou denně, tréninky jsou v rozmezí hodiny a půl až dvou a půl hodin. Podle toho, co máme v plánu.

Jak dopadly vstupní testy?

Začínali jsme na fakultě jako minulý rok a musím říct, že u kluků, kteří tady byli loni a zůstali, je vidět, že se zlepšili ve věcech, na kterých jsme pracovali celou sezonu. Je tam progres. Noví kluci si musí zvyknout na to, co po nich vyžaduju. Musím ale říct, že zatím pracují dobře. Kdyby neplnili to, co po nich chci, tak si je srovnám. Vidí, jaký k tomu mám přístup a jaký přístup vyžaduju od nich. Žádné úlevy neexistujou. Samozřejmě jsou trochu specifičtí kluci, kteří byli v sezoně zranění. Maty Filip je po zranění, ale v určitých věcech je na tom lépe než v minulé přípravě. Musíme na něj být ale trochu opatrní, co se týče běhu.

„Příprava je malinko jiná než loni.“

Hráči, kteří tu byli už v minulé sezoně, měli s baráží náročný program. Stihli zregenerovat do letní přípravy?

Měli jsme před baráží nějakých 45 dní pauzu, takže devět dní bylo úplné volno a pak jsme 14 dní jeli takovou menší letní přípravu, kdy jsme trénovali hodně. Potom jsme všechno směřovali k baráži, která naštěstí dopadla tak, jak dopadla. Pak měli kluci tři týdny volno a teď jsme začali osmitýdenní blok. Myslím, že je to v pořádku.

Zmiňoval jsi Matyáše Filipa, který je po těžkém zranění. Všichni ostatní jsou zdravotně v pořádku?

Maty nemá žádné úlevy kromě nějakých běhů. Tam je ale minimum úlev. Co se týče síly, odrazovky a takových věcí, tak je úplně v pořádku, za což jsem rád. Pak jsou někteří kluci, kteří už jsou starší, takže ti už mají tělo opotřebované a dostávají taky menší úlevy. Nechodí s námi třeba běhat, ale mají vlastní program na kole. Myslím, že kolikrát by chtěli být radši s námi v lese, než zůstávat tady na kole.

Pro tebe je to už druhá sezona v klubu. Co ti ukázala ta první?

Minulý rok jsem kluky poznával. Někdo potřebuje pohladit, někdo potřebuje trošičku popostrčit. To je ale všude. Každý hráč je osobnost, která potřebuje individuální přístup. Kluky jsem loni navnímal, letos už je to pro mě jednodušší v tomhle smyslu. Sezona byla taková, že jsme se na začátku drželi, bodovali a pak přišla série proher. Tam to úplně není o kondici, spíš o hlavě. Na klucích pak už byla deka, zápasy jsme ztráceli spíš z tohohle ohledu. Série byla dlouhá a kluci už si moc nevěřili. Do toho přišla nějaká zranění, kádr není široký, takže to dopadlo tak, že jsme hráli baráž.

Po kondiční stránce jsi tedy byl spokojený?

Vždycky je co zlepšovat. Je potřeba, aby kluci měli po zápase program. Kluci, kteří hrají dvacet minut za zápas, měli jiný program než ti, kteří hrají míň. Ti měli tréninky, aby se dostali na taková čísla jako hráči, co hrají víc. Vždycky, když je taková sezona, tak člověk na neúspěchu nese svůj díl, taky je za to zodpovědný. Takže jsem o tom samozřejmě taky přemýšlel a příprava je malinko jiná než loni.

„Vždycky je fajn, když se sejdeme a můžeme si zahrát.“

Jak moc se proměnila příprava od dob, kdy jsi hrával? Tenkrát byla hodně populární jízda na kole.

Když jsem tady byl, tak jsme měli v rámci přípravy i tenis a vyjížděli jsme na kole po okolí. Tady je to skvělé, dá se vyrazit do Sýkořice, Zbečna, Nižboru… Tyhle trasy za Kladnem jsou skvělé. Dnešní generace je bohužel taková, že když jsem se ptal v kabině, jestli někdo umí hrát tenis, který je na reakce, starty a změny směru skvělá věc, tak kluci bohužel moc hrát neumí. Kola se zrušila ještě za mě, protože když přicházeli mladí kluci, tak z toho byly zlomené klíční kosti a úplně se to nesešlo, aby byla etapa bez nějakého vážnějšího zranění.

Zvažoval jsi tedy zařazení tenisu?

Jo, středy máme víceméně herní, takže jsem se ptal, že bych tam zařadil i tenis. Aby tam ale kluci stáli hodinu a pinkli si šestkrát přes síť, to nedává smysl, to by nesplnilo účel. Takže jsem od toho upustil.

V rámci herních střed tedy hrajete jenom florbal?

Je to polovina týdne, takže po náročných trénincích je to trochu zábavnější. Zařazuju tam v tělocvičně koordinační věci, aby se kluci i naučili vnímat prostor kolem sebe, což využijí i na ledě. Snažím se to přizpůsobit tomu, jak je to pak na ledě. To je nejdůležitější. Někdo v tom je lepší, někdo horší, někdo se to učí od začátku. Jsou to věci, které vypadají jednoduše, ale ve finále je to pro některé kluky hodně složité.

K letní přípravě patří i účast na nejrůznějších fotbalových turnajích. Co tomu říkáš? Je to prospěšné?

Tyhle akce byly vždycky a vždycky je fajn, když se takhle sejdeme a můžeme si zahrát. Není to úplně fotbal, ale jde o to, aby se kluci proběhli a zase je to pro ně něco jiného. Ať je to fotbal, ať je to florbal nebo basketbal, tak na klucích vnímáte, jak reagují. I když teď nechodíme na led, tak to, co jim chybí na ledě, jim chybí i na suchu. Chci do nich nejvíc dostat to, aby i teď v letní přípravě si vzali věci, které jim pak pomůžou na ledě.

Příprava je specifická tím, že ji vedeš úplně sám. Trenérský štáb ještě není známý. Je to problém?

Není to úplně standardní, ale musím říct, že v přístupu, nasazení kluků v tréninku a dodržování pravidel, které jsme si řekli, není problém. Až na pár výjimek, kdy jsem do toho musel vstoupit, zvýšit hlas a kluky trochu usměrnit. Přípravu bych si stejně řídil sám, problém v tom není.