Vždy bylo krásné, když se zde slavil titul a lidé s vámi, vzpomíná legenda Jan Neliba

Pane Nelibo, jaké vzpomínky se Vám opět vybavily, když fanoušci vyvolávali Vaše jméno?

Byl to strašně příjemný a hřejivý pocit, že stále ještě lidé nezapomněli. Hlavou vám proletí úplně všechno. Od mých počátků jako kluka z vesnice, kde začala moje éra. Od patnácti let jsem se pak učil hokej tady na Kladně. Jsem hrozně rád, že jsem tady mohl být a učit se od těch skvělých hráčů, kteří tu hráli. V podstatě jsem v profesionálním hokeji vydržel až do čtyřiceti let. Dodnes ještě chodím hrát za veterány.

Dá se považovat za největší úspěch Vaší hráčské kariéry vyhraný PMEZ právě tady na Kladně?

Určitě to byl jeden z těch největších. Nicméně pro mě mnoho znamená i to, že jsem se dostal do tehdejší československé reprezentace, o tom vždy každý hokejista snil. Myslím, že na tu dobu byla mým stylem hlavně tvrdost a houževnatost, čímž jsem si vysloužil i nominaci na mistrovství světa či olympijské hry.

Můžete tedy vůbec nějak porovnávat medaile z reprezentace s několika kladenskými tituly?

Pochopitelně bylo vždy krásné, když se tady vyhrál titul a lidé s vámi slavili. Reprezentace však byla vždy ještě o trochu víc. Vyhrajete něco za národní mužstvo a zní tam československá hymna, tak je ten pocit nejkrásnější.

Přesuňme se nyní k trenérské kariéře, protože jste dosud poslední trenér, který dovedl Kladno k medaili v samostatné české lize…

Ano, sešlo se zde tehdy skvělé a mladé mužstvo. Hráli zde skvělí centři jako Zajíc, Gardoň a Patera, z nichž se pak Patera vyprofiloval do skvělého a jedinečného hráče. Nicméně i Zajic s Gardoněm byli výborní, kdy hlavně Zajíc působil více jako rváč a Gardoň byl zas šikovnějším typem. K tomu se přidali hráči jako Procházka, Vejvoda, Mikolášek, nebo i Čermák, který aktuálně stojí na střídačce Rytířů. 

Zároveň se to možná ani nečekalo, byl jste totiž ještě v raném trenérském věku.

Moc jsme tento úspěch nikdo neočekával. Tehdejší prezident pan Kupec mi říkal, abychom hlavně nespadli. Nakonec jsme sahali po nejvyšších metách. Já sám jsem byl ještě nezkušený trenér. Do té doby jsem byl pouze tři roky hrající trenér ve Finsku. 

Čím to podle Vás je, že od té doby již žádný takový úspěch nepřišel?

Byla to podle mě poslední generace kluků, kteří zde na Kladně zůstávali. Potom se roztrhl pytel s různým trejdováním a hráči chodili hrát jinam. Tenkrát jsme byli Poldi Kladno, tím pádem jsme měli nějakou větší finanční jistotu. Nyní máme problém také více s mládeží. Jsem sice rád, že se tuto sezónu konečně áčku zase daří, protože chodím do hospody a fanouškovské názory znám. Kladenský fanoušek byl zvyklý na nějaký hokej a poslední roky v barážích nebyly šťastné. 

Jak se Vám zatím tedy líbí výkony Rytířů v tomto ročníku, protože zažíváme skvělý vstup do sezóny?

Dělá mi to pochopitelně radost. Vidím tam týmovost a nasazení. Důležité ale bude nasadit nějakou vyrovnanost, protože loni to také nevypadalo špatně, a pak jsme tam stejně měli tu černou sérii. Jsem rád, když jsou plné tribuny a lidi to baví. Máme se zatím na co dívat a myslím, že jsou tu letos opravdu zajímaví hráči.

Prošli Vám i někteří pod rukama?

Ano, například Jirka Ticháček, kterého jsem trénoval v žácích. Ne, že bych měl nějaký patent na talenty, ale u něj jsem od začátku viděl, že z něj jednou bude hokejista. Dodnes vyčnívá bruslařskými schopnostmi, nebo tím, že jako obránce dokáže přejít jeden na jednoho. Dále jsem měl také Ondru Bláhu nebo Matyáše Filipa. Vzpomínám si také na Ríšu Jarůška, který začínal u mě ve Znojmě. 

Nyní působíte jako asistent trenéra u sedmé třídy, je toto teď Vaší životní náplní?

Mám to jako doplněk mého důchodcovského života. Hokej mě tedy stále baví. Řekl bych, že i z pozice takového klidu jsem v posledních letech odmítl několik nabídek k trénování. Například do krajského přeboru, případně i angažmá na Slovensku nebo do Vsetína. Nicméně jsem si chtěl už užívat důchodu a určitého klidu. Nyní rád chodím sem na zimák, který je po rekonstrukci krásný.