Jak vzpomínáš na 12. ZŠ, kam jsi chodil jako žák?
Když se řekne "hokejová dvanáctka," okamžitě se mi vybaví pan ředitel Dufek. To je výborný chlap a člověk na svém místě. Dále se mi ale samozřejmě vybaví školní léta a skvělá parta kluků, kterou jsme měli ve třídě. Také se mi vybaví školní tréninky.
Na ty školní tréninky jsem se tě také chtěl zeptat. Jak to za tebe fungovalo?
Bylo to o tom, že na sebe navazovala škola a hokej a dalo se to tak oboje krásně skloubit dohromady. Díky tomu, že pro nás vždy před školu nebo před stadion jezdil autobus, nemuseli jsme se nikam trmácet pěšky. V rozvrhu byl navíc vždy zapsán předmět "školní trénink", takže hokej byl opravdu svým způsobem součástí školy. Hrozně nás to bavilo.
Je pro hokejisty velkou výhodou chodit na 12. ZŠ a mít ten uzpůsobený rozvrh?
Samozřejmě. Díky tomu, že chodíte do "hokejovky", jste na ledě častěji, a to vám pomáhá. Hokejově se tak lépe rozvíjíte a ve škole vše stíháte, protože je to tam dobře zakomponované. Pro všechny, kteří hokej milují, je zápis na 12. ZŠ určitě správná volba.
Vybavíš si současné hokejové profesionály, kteří byli tvými spolužáky?
Určitě. V kabině vedle mě sedí Patrik Machač, to byl i můj spolužák na 12. ZŠ. Dodnes se bavím s Kubou Pípalem, který teď hraje v Táboře. Max Čejka hraje zase v Německu. A moji spolužáci jsou dnes i mými soupeři. Třeba Jirka Fronk hraje za Jihlavu, Dominik Tejnor za Třebíč.
Kdo se pak v hokeji prosadil z těch starších a mladších žáků 12. ZŠ, které jsi potkával na chodbě?
Takovou výraznou tváří na škole byl v té době obránce Milan Doudera, který je teď v Třinci.
A můžeš zavzpomínat na nějaký školní průšvih?
Těch bylo nespočet, a ne každým se mohu takhle pochlubit (směje se). Jednou jsme ale dostali od trenérů pěkně za vyučenou. Při jedné hodině jsme totiž dělali velký nepořádek a dodnes mě to mrzí. Trest jsme však dostali a poučili se, takže dnes už to beru spíše s humorem.