Jak vzpomínáš na školní léta na základní škole, kterou snad všichni znají jako "dvanáctku"?
Vzpomínám na to rád, bylo to tam fajn. Dodnes jsem v kontaktu s mnoha kamarády, se kterými jsem chodil do třídy. S klukama jsme si ta léta na 12. ZŠ moc užili.
Už řadu let fungují tzv. hokejové třídy, díky kterým je školní rozvrh uzpůsobený tréninkům. Jak to za tebe fungovalo?
Bylo to už tehdy organizované tak, aby nám škola navazovala na tréninky a obráceně. Před školou na nás vždycky čekal autobus, který nás odvezl na zimák, takže o nás bylo skvěle postaráno a měli jsme pro hokej ideální podmínky.
V čem je podle tebe největší výhoda hokejových tříd na 12. ZŠ?
Tu největší výhodu vidím v tom, že žák nezameškává kvůli sportu školu a přitom se může hokeji věnovat naplno. Vedle běžných tréninků mají žáci "dvanáctky" dodnes i školní tréninky, které jsou navíc, a díky kterým se můžete v hokeji zlepšovat.
Chodili s tebou do třídy někteří hráči, kteří se později stali hokejovými profesionály?
Ano, jedním z mých spolužáků byl i můj současný spoluhráč Martin Kehar. Dále se mnou do třídy chodil i třeba Jiří Fronk, který teď hraje v Jihlavě a Litvínově, Dominik Tejnor, proti kterému jsem nedávno hrál, když jsme se utkali s Třebíčí. Mohu také jmenovat třeba Vaška Kolaříka či Davida Homéra. Když si to tak vezmu, byli jsme celkem úspěšná třída, když se nás minimálně pět hokejem živí.
To byli přímo tví spoluhráči, ale koho z dalších hráčů starších a mladších, jsi potkával na chodbě? Tedy myslím ty, kteří se také v hokeji prosadili...
Tím neznámějším byl asi Jirka Sekáč, který si zahrál v NHL a teď hraje v KHL. S ním do třídy chodil třeba i Tomáš Redlich, Kuba Strnad nebo Milan Doudera.
Jaký byl tvůj nejoblíbenější předmět?
To je jasné, že řeknu tělocvik (směje se).
A kdo byl tvůj nejoblíbenější učitel?
Asi náš pan třídní Beran a také pan učitel Novotný.
Na závěr bych se rád také dozvěděl nějakou úsměvnou historku. Vybaví se ti nějaký školní průšvih?
No, jeden, který už s odstupem času věřím, že bude úsměvný, bych měl. Jednou jsme si nechali schválně ujet školní autobus, abychom zameškali část školy po tréninku. Do školy jsme pak ze zimáku šli pomalu a hráli o čas. Pak jsme dorazili do areálu školy a k naší smůle hned potkali ředitele. Řekli jsme, že ten autobus nám ujel a my museli do školy běžet. Dělali jsme udýchané, ale on nám změřil tep a říká: "Takovej tep mám, když zrovna spím" (směje se).