pátek 26.3.2021
Kladno
Slavia
6:4
 pátek 2.4.2021
Kladno
Poruba
5:3
 sobota 3.4.2021
Kladno
Poruba
6:2
 úterý 6.4.2021
Poruba
Kladno
1:4
 středa 7.4.2021
Poruba
Kladno
3:4p
 sobota 17.4.2021
Kladno
Jihlava
18:00
 neděle 18.4.2021
Kladno
Jihlava
18:00
 středa 21.4.2021
Jihlava
Kladno
17:30
 čtvrtek 22.4.2021
Jihlava
Kladno
17:30
 neděle 25.4.2021
Kladno
Jihlava
18:00
SPUSTIT VIDEO
Obrázek
Klub

Expres č. 23 přijel do Síně slávy kladenského hokeje

1. 4. 2021 od Rudolf Muzika a Vít Heral
Na ledě byl rychlý, v životě působí spíš rozvážněji. A v klidu se vrací svou kariérou. Jan Novotný byl ve své době jedním z elitních útočníků hokejového Kladna a díky tomu se mu nedávno otevřely brány Síně slávy kladenského hokeje. Pětinásobný mistr republiky do ní stoprocentně patří. „A jako každý jsem potěšený. Především v Kladně si toho člověk musí cenit, protože skvělých hokejistů je tady za ta léta hrálo opravdu mnoho. Nezávidím těm, kteří to vybírají, musí to být těžké,“ usmál se sedmašedesátiletý chlap, který po kariéře hokej trénoval a spousta dětí si ho spojuje také s jeho učitelskou činností na 12. ZŠ Kladno.

Honza Novotný, jemuž se odnepaměti říká Pida, se narodil v Sezimově Ústí. Neměl lehký osud, už ve třech letech přišel o maminku. Vychoval ho skvělý táta, který ho už ve třech letech přivedl do černého Kladna. Tam se malý Honza dal na fotbal v Lokomotivě i na hokej v žácích Poldi, kde mu ohromně pomohl trenér „Bican“ Průcha. Mohl jít i na řecko-římský zápas, táta býval přeborníkem Jihočeského kraje, ale největší sporty mu byly bližší. A vybral si nakonec hokejku a puk. 

Během vrcholové kariéry ochutnal z poháru jak lahodné víno v podobě pěti titulů, tak hořký odvar z pelyňku. To když s Kladnem dvakrát sestoupil. Pozor, štít si zachoval, pokaždé s mužstvem postoupil zpátky, teprve pak svůj pomyslný klobouk odhodil v dál a skončil. 

„Vzpomínám hlavně na úspěchy, ale je těžké nějaký vybrat, protože když to řeknu neskromně, měli jsme jich fakt hodně. A vždycky byla ta sezona něčím zajímavá. První titul mám z Jihlavy z doby, kdy byla čest se tam dostat, protože tam hráli Holíkové, Klapáč, Hrbatý, Suchý, Augusta. My byli s Honzou Nelibou bažanti a našimi mazáky byli Franta Kaberle a Balík Nový,“ vybavil si Novotný vojenské začátky a připomněl i hlášku legendárního kouče Dukly i národního týmu Jaroslava Pitnera poté, co Jihlava vyhrála v Plzni boj o titul a lidé jí tleskali. „Pan Pitner přišel a řekl, že když nám tleská fanoušek z Plzně, tak už musíme něco umět. V Plzni to totiž bylo vždycky těžké a diváci tam byli pro soupeře hodně nepříjemní.“ 

Novotný prožil na vojně i krušné chvilky, když si jako horký adept národního týmu zlomil ve Švýcarsku nadvakrát nohu a dlouho marodil. Se zraněními v nevhodnou dobu měl vůbec nepříjemné zkušenosti. Kvůli prasklé lopatce přišel jako mladík o juniorské ME do 19 let, později zase kvůli kolenním vazům o mistrovství světa. „Vlastně jsem měl v hokejovém životě i trošku smůlu, ale v žádném případě nebrečím. Někomu se to prostě vyhne, jinému zase ne,“ mávl rukou při rozhovoru ke svým šedesátinám.

„U Sparty vzpomínám i na to, jak cestovala do Kladna. V autobuse měli srandu, ale jak přijeli do Lidic, všechno ztichlo.“

Tehdy vzpomněl i na výhru Kladna nad Spartakem Moskva ve finále PMEZ, kdy tým z Československa překonal neporazitelné Sověty. Na domácí půdě pak většinou braly za srdce kromě duelů s Jihlavou derby proti Spartě. „Nádherné zápasy. Chodilo na nás hrozně moc lidí a my kolikrát koukali po očku do tribun. Viděli jsme tam ty naše valcíře a havíře, jak jdou do kotle Sparťanů a pak už to tam létalo,“ směje se při vzpomínce na třaskavou atmosféru 70. let. 

„U Sparty vzpomínám i na to, jak cestovala do Kladna. V autobuse měli srandu, ale jak přijeli do Lidic, všechno ztichlo. Věděli, že je čeká Franta Pospíšil a další skvělí hráči. A nic lehkého,“ usmívá se chlapík, který nosil na zádech číslo 23 a poznali jsme to dobře podle plnovousu, ten nosil jako jediný z týmu.  

„Určitě jsme nebrali tituly jako samozřejmost, pro nás to bylo vždycky něco úžasného.“


Po jihlavském titulu a návratu domů nakonec dobyl ještě čtyři zlata s Kladnem. Důrazně odmítá, že by jemu nebo jinému hráči úspěchy postupem zevšedněly. „Určitě jsme nebrali tituly jako samozřejmost, pro nás to bylo vždycky něco úžasného. Já rád koukám v televizi na každý sport, ale štve mě, když někdo řekne, že ztrácí motivaci. To nechápu. Já sportoval a vím, že motivaci máte vždycky. Na zápas, sezonu, výzvy. My chtěli vyhrávat i na tréninku, kde našel lajna Vinš, Čermák,  Křiváček, Müller a já hrála o dvacku s první lajnou a bylo neskutečné, jak jsme si dávali do těla,“ vypráví. 

Souvisí to podle něj s kladenskou náturou. Tvrdou, nelítostnou, od dřívější těžké práce nemohli být chlapi jiní. „Kladno takové bylo vždycky. My neměli už v té době v klubu nějaké extra podmínky. A to platí dodneška. Přesto to ortodoxní Kladeňáci mají v sobě furt. Já i když jsem byl později jako trenér jinde, vždycky jsem jako první hledal, jak hrálo Kladno. Klub byl semknutý. Třeba pan Prošek trénoval áčko, ale chodil se dívat i na žáky, když jsem za něj hrával. A všechny nás znal, prostě si nás mapoval pro áčko,“ vzpomíná na velkého barda kladenského hokeje. 

Sám se později na trenérskou dráhu dal také. Prošel všemi kategoriemi od žáků nahoru. Vybavuje si, že v žácích dal šanci třeba čahounovi z Berouna Jirkovi Fischerovi, i když ho ostatní odrazovali, že prý tenhle nemá šanci. „Já mu ji dal a on došel až do Detroitu a národního týmu. Vedl jsem i Láďu Vlčka, mistra světa juniorů nebo Martina Frolíka. Když jsem pak učil na dvanáctce, tak tam byla také řada kluků, kteří to někam dotáhli,“ říká muž, který za Kladno sehrál 739 zápasů a vstřelil 291 branek (v nejvyšší soutěži pak 338/104). 

Po konci v Kladně (byl stylový, po postupu do ligy) mu vedení umožnilo i krátká zahraniční angažmá, rok v jugoslávském Novém Sadu a rok v německém Kulmbacheru. Aktivní hokejovou kariéru ukončil v sezoně 1990–1991 v Berouně, se kterým postoupil do první ligy.

Tituly a postupy byly prostě jeho. 

Prosadil se také jako trenér. Začal u mládeže Kladna, ale po odchodu slavné Blue Line z Kladna do Švédska dostal v roce 1996 jasné zadání: tým musí tuhle drtivou ztrátu překonat. 

Jan Novotný dal dohromady ostatní kluky tak dobře, že vybojovali play off, i když pomalu všichni nosili dorostenecké košíky. Po dalším odlivu hráčů se už nedařilo a byl odvolán, ale velké úspěchy si připsal i na dalších štacích ve Zvolenu nebo polských Katowicích. Zapomenout nemůžeme ani na Řisuty, pro ty asi zůstane ještě nejúspěšnějším kouče historie. Dostal je do druhé ligy, dokonce s nimi jednou vyhrál základní část téhle soutěže. Jejich play off s Táborem se hrálo tenkrát v Kladně a krásný hokej sledovala spousta diváků. 

„Letos je na postup obrovská šance. Sice nás může někdo porazit, ale ne čtyřikrát.“


Ti teď na stadion nemohou, aby svému Kladnu pomohli hlasivkami zpátky do extraligy. Jan Novotný si ale jistý, jejich tým má ohromnou šanci a sám bude Rytířům držet palce. „Kladenští fanoušci jsou výborní. I když už dlouho nehraju, pořád mi někteří zastaví a dokonce připomenou nějaké mé góly, což je příjemné. Vzkážu jim, ať vydrží, protože letos je na postup obrovská šance. Hokejů jsme kvůli koronaviru tolik neviděli, ale cítím, že nás sice může někdo porazit, ale ne čtyřikrát.“

Naplní se slova pronesená ze Síně slávy? Pida Novotný toho v hokeji s postupy prožil tolik, že jeho názor může být správný. 

V Kladně si nikdo nic jiného nepřeje. 

FOTOGALERIE

  • Jan Novotný - archiv
  • Jan Novotný - archiv
  • Jan Novotný - archiv
  • Jan Novotný - archiv
  • Jan Novotný - archiv
  • Jan Novotný - archiv

INSTAGRAM FEED

#kladynko SLEDOVAT NA INSTAGRAMU