Kladno je pilířem českého hokeje a tradice zde musí běžet dál, má jasno Václav Sýkora

Jak jste se cítil při svém návratu na stadion jako patron utkání?

Vzpomínky na tento stadion mám krásné. Moc se mi to tady po rekonstrukci líbí. Hlavně mám radost z toho, že letošní kladenský tým hraje mnohem lépe. Sice má nyní sérii neúspěšných zápasů, co se bodů týče. Herně si ale myslím, že je na tom velmi dobře, jen teď bohužel chybí body. Já jen doufám, že se opět chytnou a udělají nějakou opačnou šňůru. 

Jako hráč jste zde oslavil pět titulů, byl nějaký z nich pro vás více speciální?

Po tolika letech se to už špatně srovnává. Samozřejmě ten první si vždy pamatujete, protože je to pro vás něco nového. Byl to pro mě v tu dobu zážitek. Nicméně užil jsem si každý, protože toho se člověk nikdy nenasytí. Všechny byly nádherné a následné oslavy taky. 

Zároveň jste zde vyhrál i PMEZ, což se možná dá nadřadit vyhraným titulům?

Nemyslím si, že by to bylo nad tím. Je to zase úplně něco jiného, jiný zážitek. Hráli jsme tehdy proti hodně silným soupeřům a nechtěl bych to srovnávat s tituly, to je jiná kapitola. Je to podobné, jako když jsme s Kladnem hráli sérii s týmy NHL, což byl také obrovský zážitek. 

Hráčskou kariéru jste poté ukončil v Itálii, jak jste se dostal právě tam?

Odcházel jsem v době, kdy mohli hráči konečně na konci kariéry jít hrát i do zahraničí. Já jsem byl v takové druhé vlně, protože v té první byli reprezentanti, kteří měli daleko více odehráno v reprezentaci než já. Měl jsem snad jen patnáct startů, a poté za reprezentaci U23, respektive béčko, poněvadž se to pokaždé jmenovalo jinak. V podstatě se mi ve čtyřiatřiceti letech tato možnost naskytla a šel jsem tam ještě s Karlem Horáčkem z Jihlavy. Byli jsme v Cortině, kde trénoval Slavomír Bartoň, který si nás vybral. Ke konci kariéry to tak bylo něco úplně jiného. Prožil jsem zde dvě sezony, kdy to bylo bohužel zkalené tím, že mi těžce onemocněl syn, což mi tu hráčskou kariéru ukončilo. 

„Ve Lvu Praha to byla velmi zajímavá práce a na Kariho nedám dopustit."

Následně jste prožil i úspěšnou dráhu trenéra, kde jste prošel několik angažmá. Na které vzpomínáte nejraději?

Každé angažmá bylo svým způsobem speciální. Nejvíce mi však patrně zůstanou ve vzpomínkách ty, které byly ukončeny titulem. Nejprve 2002 na Spartě, a poté 2010 v Pardubicích. Zajímavé bylo určitě také trénování v KHL, když jsem působil v Petrohradu. Ovšem krásné vzpomínky mám také na projekt Lev Praha, což byl také tým z KHL a byla to moc zajímavá práce. To mužstvo bylo vlastně složené asi z šesti národností, a přesto byl tým kompaktní a hráli jsme výborný hokej. 

Je pravda, že jste zde působil i s Kari Jalonenem?

Ano, přišel tam jako hlavní trenér do druhé sezony a já mu dělal asistenta. V tomto ročníku jsme to právě dotáhli až do finále. Bohužel jsme v sedmém zápase podlehli s Magnitogorskem, nicméně na tuhle sezonu hrozně rád vzpomínám. 

Jak tedy vzpomínáte na Kariho Jalonena, byl jste s ním v kontaktu, když vedl českou reprezentaci?

Setkali jsme se několikrát. On se mě samozřejmě ptal na nějaké věci ohledně českého hokeje. Na Kariho nedám dopustit a trenérsky jsme se nejvíce poznali právě ve Lvu Praha. 

Vy jste ale poznali už dříve ve Finsku, je to tak?

Ano, to je pravda. Tam zas trenérsky poznal on mě, protože jsem ho trénoval. Je taky pravdou, že by mě mrzelo, kdybych zde nezmínil právě to trenérské angažmá ve Finsku. Strávil jsem zde sedm let, kdy jsem působil v Lukko Rauma a Ilvesu Tampere. Z těchto let vzpomínám rád hlavně na hráče a lidi, ať už z hokeje, tak ze soukromého života. Byli jsme tam totiž s celou rodinou, kdy děti byly ještě malé. Jak druhý syn, tak dcera tam byli od malička. Myslím, že oba na to také vzpomínají rádi a prožili jsme tam i spoustu mimohokejových zážitků. 

Jak vlastně vnímáte letošní sté výročí klubu?

Je to už pěkná řádka let. Myslím, že Kladno patří k týmům, které jsou takovým pilířem jak československého, tak i českého hokeje. Samozřejmě nejlepší období zažil klub v sedmdesátých letech. Poté zde ovšem působili také vynikající hokejisté, jako například slavná blue-line. Pochopitelně zde začínal Jaromír Jágr, kterého jsem zde v mém krátkém angažmá také trénoval. Z jeho odchodu do Pittsburghu jsem pochopitelně velkou radost neměl (směje se). Byla tady zkrátka velká plejáda skvělých hráčů a těch sto let jen ukazuje, že tento klub má obrovskou tradici. Já hlavně doufám, že ta tradice bude běžet dál, a že se na Kladně bude hrát nadále nejvyšší soutěž.