Vladimír Svoboda

Trenér, který v Kladně za dlouhá léta praxe vedl nespočet hokejistů a založil oddíl PZ. Z těch úplně prvních můžeme jmenovat Jindřicha Lidického staršího a Františka Šebka, hráče, jež dovedli Kladno v roce 1959 k prvnímu mistrovskému titulu. Spolu s nimi byl Svoboda ale už o tři roky dříve u vůbec prvního titulu pro kladenský hokej, když se z triumfu radoval s dorostenci PZ Kladno. Se stejnou kategorií Pézetky došel úspěšný kouč až na úplný vrchol ještě dvakrát – v letech 1970 a 1971. Tehdy pod jeho vedením nastupovaly legendy jako František Pospíšil, František Kaberle starší, Zdeněk Müller, Jan Neliba nebo Miroslav Krása. Dalšími borci, kteří prošli Svobodovýma rukama, byli v pozdějších letech kupříkladu Jaromír Jágr, Pavel Patera, Otakar Vejvoda, Tomáš Mikolášek nebo současní trenéři Rytířů David Čermák a Jiří Burger. Seznam všech úspěšných svěřenců trenéra Svobody by vydal na samostatný elaborát...

U A týmu Kladna se Vladimír Svoboda coby trenér mihl jen krátce. Před sezonou 1962/63 vedl mužstvo v přípravě před soutěží, později ho ale vystřídal Vlastimil Sýkora. Svoboda se ovšem prosadil nejen na Kladně, ale úspěch měl i v zahraničí. Trénoval v polské Toruni a také ve Švýcarsku v Chiasu. Po dobu pěti let působil dokonce jako šéftrenér juniorské reprezentace.

Před dvěma lety oslavil Vladimír Svoboda kulatých devadesát let. U této příležitosti ho na ledové ploše před zápasem proti Porubě slavnostně přivítali David Čermák a Vladimír Kameš a k významnému životnímu jubileu mu poblahopřáli. Nejen oni, ale i desítky dalších kladenských hokejistů mu vděčí za výborný vstup do sportovní kariéry.

„Kluků, které jsem trénoval, bylo strašně moc. Dělal jsem to asi čtyřicet let s tím, že každý rok někdo nový přišel a někteří hráči zase odešli. Zvlášť tady na Kladensku byla obrovská konkurence,“ vzpomíná legendární trenér a přidává i úsměvnou historku. „Jednou za mnou přišel mladý Pavel Patera a prosil mě, abych ho vzal do vyšší kategorie. Tak jsem mu říkal ‚Víš Pavle, ty jsi taky dobrej, ale ono jich je dobrejch víc. Ty jsi zatím fyzicky slabej, musíš trochu víc papat, abys byl silnej a měl svaly.‘“

Zdeněk Nedvěd st.

Vynikající útočník, jenž oblékal kladenský dres celkem třináct sezon, na pouhé tři roky si odskočil do košické Dukly. Za Kladno odehrál 709 utkání, v nichž vstřelil úctyhodných 376 branek (z toho v lize 439/155). V 70. letech slavil s Kladnem celkem čtyřikrát titul mistrů republiky. S úspěšnou kariérou se rozloučil 2. dubna 1978, tedy v posledním utkání mistrovské sezony. I když se rozhodl s hokejem dál nepokračovat, stále byl v tomto ročníku čtvrtým nejproduktivnějším hráčem Kladna.

„Nejradši určitě vzpomínám na tituly. První pro mě byl balzám, úplná fantazie. Bylo mi z toho až do breku. Jediné, co mě trochu mrzí, je to, že kluci chodili po trénincích do hospody a já musel jezdit domů. Zaprvé jsem v té době už měl dvě děti, navíc jsem studoval vysokou a stavěl barák,“ vzpomíná na svá hokejová léta Nedvěd.

Ve stopách Zdeňka Nedvěda šli i jeho synové, oba kladenští odchovanci. Zdeněk Nedvěd mladší si zahrál za Toronto Maple Leafs NHL a později si vyzkoušel hokej třeba také ve Finsku, Německu nebo Jižní Koreji. Roman Nedvěd nastupoval po většinu kariéry v nižších českých soutěžích, za Kladno si ale zahrál také naši nejvyšší ligu.

Jan Novotný

Další významný člen zlaté generace kladenského hokeje a vynikající útočník. Kladenské barvy hájil ve třinácti sezonách, během nichž stihl odehrát 739 zápasů a vstřelit v nich 282 gólů (z toho v lize 467/167). S týmem oslavil čtyři tituly i zisk Poháru mistrů evropských zemí. V kladenském áčku se poprvé představil jako devatenáctiletý, když nastupoval v lajně s legendami Josefem Vimmerem a Lubomírem Bauerem, kteří již v síni slávy jsou.

V kvalifikaci v sezoně 1984/85 pomohl Kladnu k postupu do nejvyšší soutěže coby nejlepší střelec i nejproduktivnější hráč týmu. S úspěšnou kariérou se definitivně rozloučil v roce 1987 po dalším postupu mezi elitu, tentokrát přes slovenskou Nitru. Svoje loučení s profesionálním hokejem si osladil tím, že vstřelil poslední gól Kladna v sezoně. Později se začal věnovat trenérské činnosti a vedl jak mládež, tak dospělý tým Kladna.

„Uvedení do síně slávy mě moc těší. Na Kladně si toho člověk musí vážit dvakrát tolik, protože tu za ta léta bylo nesmírné množství hokejistů,“ uvedl Novotný, který také zavzpomínal na zlatá sedmdesátá léta. „Každá sezona je něčím úžasná a úspěchů bylo v té době strašně moc, takže je hrozně těžké vybrat jednu věc. Nechápu, když dnes někteří sportovci řeknou, že ztrácí motivaci. My chtěli vyhrávat vždycky, i na tréninku,“ vzpomíná bývalý útočník, který vybojoval jeden mistrovský titul rovněž s jihlavskou Duklou.

V současné době je učitelem na rozdělovské „dvanáctce", takže dohlíží na další generace hráčů v hokejových třídách.

Otakar Černý st.

Hokej za Kladno nikdy nehrál, kladenským sportem ale žil jako málokdo a jako skutečný patriot našeho města si místo v síni slávy, u jejíhož zrodu stál, bezpochyby zaslouží. Vystudoval učitelství v oboru matematika a fyzika a oba předměty dlouhá léta vyučoval. Srdce ho však táhlo ke sportu, a tak nastoupil do redakce sportu Československé televize, kde se stal novinářskou legendou. Na obrazovce se vedle sportu věnoval i politickým debatám. U kladenské mládeže působil ve volném čase jako vedoucí družstev, přičemž takto mohl sledovat i rozvoj Jaromíra Jágra.

Jako hrdý Kladeňák vypracoval několik publikací o kladenském sportu i o samotném hokeji, přičemž jeho poslední publikací je kniha Sport na Kladně, kterou pokřtil loni v létě. Scénářem a námětem se pak podílel i na podařeném dokumentu Od Bacílka k Jágrovi, který popisuje historii našeho klubu. Otakar Černý zemřel v únoru letošního roku ve věku 77 let.

„Hlavu vzhůru, furt se de.“