Jak jste se dostal k práci kondičního trenéra?

O kondiční přípravu jsem se začal zajímat po tom, co jsem skončil s hokejem. To znamená asi v šestnácti letech, když jsem byl zraněný. Pak jsem šel studovat na Fakultu tělovýchovy a sportu a na konci studia jsem dostal nabídku stáže v Kanadě, kterou jsem využil. Postupně jsem se dostal do kontaktu i s kondičními trenéry v České republice, konkrétně třeba s Ondrou Ježkem, díky kterému jsem se dostal sem na Kladno. On předtím totiž spolupracoval s panem Hořavou, který mi dal příležitost tady nastoupit. Jsem za to moc rád a cením si toho, že dal vůbec mladému klukovi šanci pracovat s áčkem. 

Hokej jste hrál v dresu Jihlavy, nedali vám to kluci sežrat za poslední sezonu?

Já jsem jim to říkal, ale nikdo nijak zvlášť nereagoval. Takže je to asi v pohodě (smích). 

Zmiňoval jste stáž v Kanadě, tam je asi kondiční příprava na poněkud jiné úrovni...

Obrovský rozdíl tam je už jen v tom, co se týče konkurence hráčů. Kondiční trenéři tam jsou pak jiní v tom, že nehledí na zdravotní stránku hráčů. Byl jsem ale jen na jednom místě, takže nemůžu hodnotit celou Kanadu. S hráči se tam samozřejmě pracuje na výborné úrovni a mají tam taky skvělé zázemí. To zázemí, které nám teď poskytli na Kladně, je ale taky na výborné úrovni. Máme novou posilovnu a to je pecka. Všichni jsme šťastní a myslím si, že to, co se tu teď udělalo ohledně přípravy a zázemí hráčů, je super. 

Co jste letos týmu naordinoval do letní přípravy?

Připravoval jsem to spolu s trenéry, protože chceme spolupracovat jak v suché přípravě, tak na ledě. Zpočátku jsme kluky dostávali po pauze do formy, takže jsme protahovali, mobilizovali a tak dále. Postupně jsme začali dělat základy, aby se kluci všechno naučili. Začali jsme dělat například základy odrazu nebo sprintu. V první části přípravy jsme běhali spíš větší vzdálenosti a ve druhé části, to je asi od června, jsme šli více do rychlosti a výbušnosti. Na to teď navazujeme a budeme v tom pokračovat i v srpnu. 

Chtěl jsem, abychom spolupracovali každý den. Kdybych tu byl jednou za týden, tak ani nevím, co se tu děje.

Našel jste něco, v čem měli hráči veliké mezery?

V mobilitě a flexibilitě. Teď je ale vidět, že když na tom nějakou dobu pracujeme, tak se to někam posunulo. Já jim stále říkám, že je to prevence zranění a hráč je potom schopný odehrát klidně i o tři sezony víc, než by byl jinak schopen. Síla, vytrvalost i rychlost jinak byly u hráčů v pohodě. 

V rámci suché přípravy se nově chodilo jednou týdně i na led. Myslíte, že je dobré to přidávat ke klasické přípravě?

Určitě je to dobře, je to pro kluky super. Ten nápad přišel hlavně od pana Hořavy a pana Patery. Kluci si to osahají a pak to pro ně není takový šok, když přijdou na konci července na led. Nedělali jsme tam nic těžkého, byly to spíše techničtější věci. Nedělali jsme tam nic do kondice, to jsme si nechávali na suchou přípravu. Myslím, že kluci i ocenili, že to nebylo monotónní. 

Jak bude vypadat vaše spolupráce s týmem v průběhu sezony?

Chtěl jsem, abychom spolupracovali každý den, což znamená, že se snažím komunikovat s fyzioterapeuty i s hráči. Kdybych tu byl jednou za týden, tak ani nevím, co se tu děje. Pořád spolu komunikujeme - když probíhá příprava na ledě, tak se tomu musí přizpůsobit suchá. Když jsou třeba těžké věci na ledě, tak jim nemůžu dát těžká cvičení v posilovně. 

Na Kladně se každoročně připravují hráči z NHL. Jaký je to pro vás jako kondičního trenéra zážitek s nimi pracovat?

Stoprocentně je to pro mě zážitek. Viděl jsem je hrát v nějakých zápasech, ale dostat se s nimi takhle do kontaktu je super. Je sranda, když sedíte v kanceláři v kabině a přijde Tomáš Plekanec a říká vám: Zdar. Tak jsem byl trochu na rozpacích a nevěděl jsem, jestli mám tykat nebo vykat (smích). Je fajn potom pozorovat, když s Radko Gudasem cvičí v posilovně, co mají oni za program ze zámoří. Takže se jich já ptám, protože to je i pro mě občas něco nového, oni se mě na něco ptají a funguje to. Je to super, když se člověk dostane k takovým osobnostem.