Jak ses dostal do týmu Rytířů? 

Ještě na tuhle sezonu mám smlouvu v Mladé Boleslavi, ale po loňské sezoně se tam obměnil trenérský štáb i sportovní manažer a chtěli jít jinou cestou. Mně tedy oznámili, že se se mnou nepočítá. Měl jsem individuální letní přípravu a pak se mi ozvali pan Hořava s Pavlem Paterou, měli jsme schůzku, pohovory, domluvili jsme se a já se tady zapojil do přípravy.  

Kdyby tě náhodou někdo z fanoušků neznal, můžeš mu trochu přiblížit svůj herní styl?

Já si myslím, že mě bude znát asi každý hlavně po loňské sezoně. Nejsem žádný velký playmaker, jsem spíš hráč na jednodušší a tvrdší hru. Zastanu hlavně černou práci - lehání do střel, bránění, bodyčeky. Asi nikdo u mě neuvidí nějakou techniku hokejky a podobné věci. Vždycky se to snažím dát co nejrychleji od sebe dopředu a pomáhat týmu v defenzivní činnosti. 

V minulosti tvoje zákroky několikrát řešila disciplinární komise. Jak je těžké pro takhle urostlého hráče najít hranici, co se ještě smí a co už je faul?

Pro mě je to hodně obtížné, protože já hraji všechno naplno. Když jdu do souboje plnou silou, tak jsou proti mně občas hráči, kteří jsou o pár desítek kilo lehčí, a někdy se to špatně semele, že například špatně natočí hlavu k mantinelu, a ten zákrok vypadá špatně. Je ale těžké se v zápase hlídat, protože pak nehrajete na sto procent a týmu nedáváte to, co od vás očekává. Někdy je to na hranici hokejového zákona, někdy se to stane tak, že je to opravdu ošklivé a někdy to jde dokonce až před disciplinárku. 

„Jsem tu kvůli tomu, abych týmu pomohl v defenzivě.“

K tvrdé hře patří i bitky, kterých se rozhodně taky nebojíš. Na ledě ses popral i s takovými tvrďáky jako jsou David Kočí nebo Ryan Hollweg. Jak na to vzpomínáš?

Určitě na to vzpomínám v dobrém. Obě tyhle bitky byly hlavně pro diváky, protože to bylo na konci zápasu, kdy už bylo rozhodnuto. My jsme se tedy domluvili a šli jsme na férovku jeden na jednoho. Za toho stavu už jsme nemohli tým nějak zbytečně oslabit. Když se něco takového naskytne a zápas je rozhodnutý nebo bych tím mohl nakopnout tým, tak do toho půjdu. Myslím si, že je to i zajímavé zpestření pro diváky.

Můžeme od tebe očekávat podobnou hru i na Kladně?

Jinou hru ode mě už asi nikdo očekávat nemůže. Mám nějaký věk a nikdo na mně nemůže zmáčknout knoflík a ze dne na den mě předělat. Budu hrát to, co umím, co se ode mě očekává, ale nejsem tu kvůli bitkám ani kvůli tomu, abych byl vylučovaný. Jsem tu kvůli tomu, abych týmu pomohl v defenzivě.

Oproti jiným stadionům máme na Kladně užší kluziště, to by mohlo právě tvému stylu hry vyhovovat, ne?

Asi jo. Útočníci tu mají méně prostoru a hraje se víc do těla. Je to fyzický a létavý hokej, proto si myslím, že by mi mohlo domácí prostředí vyhovovat.

Většinu kariéry jsi odehrál v extralize, první ligu jsi okusil jen málo. Co očekáváš od nižší soutěže?

Rozdíl tam asi bude, možná tu nebude tolik vyspělých hráčů jako v extralize. I když hodně hráčů, kteří ještě nedávno hráli v extralize, teď hraje v první lize. Uvidíme, jak to bude letos - první liga bude mít dost možná hodně mladých hráčů, protože se uzavřela. Nejsem sám, kdo neví, co od toho očekávat. Je to první rok, kdy je liga uzavřená, a uvidí se, s jakým mužstvem který tým nastoupí. 

„Když se mi něco nelíbí, tak se nebojím říct svůj názor a mladé kluky seřvat.“

I Kladno oznámilo, že chce budovat tým koncepčně, s týmem se připravuje řada mladých hráčů. Myslíš si, že je tohle správná cesta?

Myslím, že jo. Tak to ale platí v celém českém hokeji. Spousta mladých talentovaných hráčů dostává málo prostoru a kvůli tomu odcházejí do Kanady. Když se na to podíváme, tak obrovská spousta hráčů okolo šestnácti nebo sedmnácti let odchází do zámořských juniorských soutěží a jen opravdu málo jich hraje extraligu. Kladno to vzalo za správný konec, bude teď vychovávat svoje hráče a potom z toho bude těžit v dalších letech. 

Mezi beky jsi druhý nejstarší po Petru Hořavovi. Jsi připravený na roli mentora pro mladší hráče?

Když se mi něco nelíbí, tak se nebojím říct svůj názor a mladé kluky seřvat. Takhle jsem k tomu byl vedený odjakživa, takže se nebojím cokoliv říct. Když bude potřeba zařvat nebo někomu něco říct, tak to udělám. Hlavně když to pomůže týmu nebo i konkrétnímu jednotlivci. 

K týmu ses připojil až na ledě, jak ses předtím připravoval?

Měl jsem individuální letní plán, připravoval jsem se se svým kondičním trenérem Michalem Břetenářem, se kterým už spolupracuji několik let. Jezdí k němu hodně kluků jak z extraligy, tak z evropských soutěží. Poprvé jsem s ním i já dělal celou letní přípravu a musím říct, že jsem byl spokojený. Já jsem typ hráče, který nemá rád dlouhé běhy, takže jsme to pojali trochu jinak a vyhovovalo mi to. Asi tři měsíce jsem se tedy připravoval sám a v pondělí jsem nastoupil s týmem na led.

„Do prvního zápasu je ještě času dost, takže to bude lepší a lepší.“

Jaký byl návrat na led?

Strašný, přišlo mi to, jako bych čtyři měsíce nic nedělal (smích). Ze začátku jsem se cítil šíleně, ale tak je to po pauze vždy. Čtyři měsíce děláte něco úplně jiného, takže první tři čtyři dny to nebylo úplně ono. Jakmile si ale hráč zvykne na nové brusle a jiné pohyby, tak se to zlepší. 

Před týdnem jste sehráli tréninkový zápas, jaká je zatím souhra po prvním týdnu na ledě?

Na každé straně bylo pět beků, takže jsme se točili dokola a pokaždé jsem byl na ledě s někým jiným. Poprvé jsme hráli pět na pět, takže to bylo jen takové osahávání a vůbec první souhra. Do prvního zápasu je ještě času dost, takže si myslím, že to budeme pilovat a bude to lepší a lepší. 

Na Kladně trénují pravidelně hráči z NHL, což je pro mladé kluky veliký zážitek. Jak to vnímá zkušenější hráč jako jsi ty?

Není to obvyklé, ale například s Gudym jsem vyrůstal, hrál s ním v Berouně a projezdili jsme spolu i reprezentační šestnáctky a sedmnáctky. Teď jsme spolu zase na ledě, což je moc hezké. Určitě je ale pro všechny super vidět takové hvězdy na ledě.